Indický tanec Bharata natyam

Každý člověk přirozeně potřebuje ve svém životě zažívat určitý druh krásy a umění je proto nedílnou součástí civilizované společnosti.

V Bhagavad-gítě (9.34) Krišna říká: man-maná bhava mad-bhakto, mad-yájí mám namaskuru, mám evaisyasi yuktvaivam, átmánam mat-paráyanah "Vždy na Mě mysli, staň se Mým oddaným, skládej Mi poklony a uctívej Mě. Plně pohroužen ve Mě určitě ke Mně dospěješ.

V duchu tohoto verše indičtí umělci v dávných dobách, kdy lidé ze všech vrstev společnosti usilovali o duchovní pokrok, dokázali být neustále pohrouženi ve vědomí Krišny tím, že zaměstnávali svůj talent Jeho opěvováním, zobrazováním Jeho zábav a ostatních duchovních témat. Védy nás informují, že Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství, je původní příčinou všeho, což zahrnuje i krásné umění, které existuje odnepaměti. Původní umělecká odvětví jsou popsána v šástrách (posvátných spisech) a jedním z těchto mnoha děl je Natya-šástra. Z tohoto spisu, který pojednává o dramatu, hudbě a především tanci, se v Indii postupně vyvinulo několik klasických tanečních forem. Tanec Bharata Natyam je z nich nejstarší a nejblíže zachycuje tradici Natya-šástry.

I přes jeho dávný původ je Bharata Natyam v dnešní Indii nejpopulárnější taneční formou a je dodnes součástí chrámových obřadů. Díky své vysoké estetičnosti a vyjímečnosti výrazových prostředků si v posledních dvaceti letech získal množství příznivců i tanečníků po celém světě, zejména pak ve Spojených státech, Kanadě a Francii. U nás je bohužel tato taneční forma zatím velmi málo známá.

Laičtí diváci považují Bharata Natyam za něco mezi tancem, pantomimou a divadlem a ve skutečnosti mají pravdu. Jsou zde dva styly nrta a natya. Nrta je velice dynamická abstraktní forma, která je tvořena soubory komplikovaných tanečních kroků dotvářených mudrami (gesty dlaní a prstů). Natya vypráví příběhy z Véd, popisuje duchovní náměty či interpretuje klasické devociální písně (bhadžany). Tanečnice používá jako výrazový prostředek zejména nejrůznější mudry a mimiku obličeje. Tak se celé vystoupení stává hlubokým zážitkem.

Mezi lidmi často panuje představa, že k tomu, aby se člověk mohl plně věnovat duchovnímu životu,se musí vzdát svých zálib. Systém bhakti-jogy je však tak dokonalý, že se naopak každému doporučuje, aby vše, včetně svých zálib, zaměstnal v procesu seberealizace.

Mně osobně tanec jako takový fascinoval již od dětství a jak jsem dospívala, snažila jsem se jím vyjádřit své myšlenky, názory a náhled na svět. Ve svých patnácti letech jsem se začala plně věnovat bhakti-joze a měla jsem možnost poprvé vidět vystoupení výborné francouzské tanečnice, která Bharata Natyam studovala několik let v Indii. Později jsem se v Praze začala učit základní prvky tohoto tance od pana Jiřího Čumpelíka. Poté jsem odjela do Indie, kde jsem začala studovat pod vedením mezinárodně uznávané odbornice paní Jamuny Krišnan, která je mou taneční Guru dodnes.

Vzhledem k tomu, že Bharata Natyam je ryze duchovní činnost, neexistuje prakticky okamžik, kdy by již člověk necítil potřebu se dále zdokonalovat. I když na technické provedení se klade velký důraz a platí přísná gramatika, vnitřní rozpoložení tanečníka či tanečnice je podstatou, bez které celé vystoupení ztrácí význam. A tak čím déle se věnuji duchovnímu životu, tím hlouběji mohu proniknout do tajů Bharata Natyam a na druhou stranu, čím více se snažím zdokonalit v tomto tanci, tím více pociťuji jeho přínos pro můj osobní duchovní život.

Rásabihárí déví dásí